Zelenina: ČESNEK

Historie

Historie cibule a česneku je tak stará, že se její prvopočátky ztrácejí v šeru dávných dějin. Planý česnek (Allium sativum) byl nalezen pouze v jediné končině světa - v hornatých a stepních oblastech Kirgizie. Zplanělý česnek však najdeme na mnoha místech, především v zemích kolem Středozemního moře.

Archeologické důkazy o tom, že česnek byl známý už ve starém Egyptě, neexistují. Odporuje to tedy tvrzení samotného Herodota, jenž se domnívá, že ho staří Egypťané používali ve velkém množství. Existuje ovšem teorie, podle níž se česnek nemaloval na náhrobcích jen proto, že ho kněží považovali za nečistou rostlinu. Přímé důkazy o tom nemáme, víme však, že ve starém Řecku takto smýšleli někteří kněží. Osoba, která požila česnek, nesměla překročit práh svatyně Kybelé...“

V každém případě „později", to znamená v dobách Herodotových (asi před 2500 lety), existovala už na Cheopsově pyramidě u Gízy tabulka se záznamem, že v době její stavby bylo vydáno 1600 stříbrných talentů na cibuli, pór a česnek pro dělníky. A tuto tabulku můžeme spatřiti dnes. Egyptský papyrus z roku 1600 př. Kr. líčí stávku dělníků pracujících na stavbě pyramidy a protestujících proti tomu, že nedostali česnek.

Proslulý Ebersův papyrus, sbírka lékařských předpisů a opisů částí vědeckých lékařských děl, kterou sestavil neznámý egyptský lékař asi před 3500 lety a již objevil a vydal německý egyptolog Georg Ebers (1837-1898), uvádí dvaadvacet různých „způsobů užitku" z česneku, či spíše podmínky, kdy ho lze s úspěchem použít jako lék. Jsou zde mimo jiné uvedeny: bolesti hlavy, srdeční neduhy, celková zesláblost, střevní cizopasníci, ale také rakovina hrtanu, gynekologické potíže, ekzémy například na prstech, kolem nehtů a podobně. Asi roku 80 po Kr. byl na příkaz císaře Nerona česnek přidělován římským legiím, „aby se zvýšila jejich bojeschopnost".

Dnes, v době úniku od syntetických léčiva návratu ke všemu přírodnímu, je tato rostlina jako by znovu objevována. Česnek je opravdový léčebný „gigant", a nebýt jeho pronikavého aróma, které mnozí lidé nesnášejí, měli by ho jíst takřka všichni.

Už starověký řecký lékař Dioskorides Pedanios tvrdil, že „česnek čistí tepny“. Římané dodávali, že „léčí kašel i hnisavá ložiska v plicích“. Asi o tisíc let později se v perském herbáři tvrdilo, že česnek „má schopnost předcházet stagnaci krve". Dnes, když uplynula další tisíciletí, nejenže dává současná medicína za pravdu starověkým lékařům, ale přidává mnoho nových pozitivních poznatků o této léčivé cibulové zelenině. Lékaři ve starém Řecku, Egyptě, Číně a Indii se leckdy domnívali, že česnek je všestranný lék, a léčili s ním všechno, počínaje nachlazením a konče „stářím“, ale potírali s ním i nejrůznější „rány“ neboli epidemie. Ovšem dnes už má toto nadšení své meze a j e výrazně zpřesněno.

Lék starověkých národů v současnosti:

„Čistí tepny“

Česnek skutečně „čistí tepny", poněvadž odstraňuje tukové nánosy, které vedou k arterioskleróze a vytvářejí riziko srdečního infarktu. Potvrdily to pokusy prováděné na králících a později na lidech. Dva středně velké (5 g) nasekané stroužky česneku denně dostatečně „čistí tepny“ a tak chrání srdce i při konzumování stravy bohaté na tuky a cholesterol. Je-li však zapotřebí léčit srdeční neduhy vzniklé na podkladě již existující arteriosklerózy, pak tato dávka nestačí. Někteří lékaři podávají nemocným denně po tři měsíce až 20 stroužků (asi 60 g), často v podobě extraktu, aby se dostavil uspokojivý výsledek. V průměru 83 % pacientů se po této léčbě uzdraví; přitom česnek výrazně snižuje riziko vzniku nových potíží.

Léčí nachlazení.

O tom, že je česnek ,nejúčinnějším“ lékem proti nachlazení, ví skoro každý. Cenné látky v něm obsažené usnadňují dýchání, mírní kašel, léčí bronchitidu, rýmu, a dokonce znemožňují růst rakovinných buněk. Česnek rovněž dezinfikuje i sebemenší plicní sklípky. Používá se proto při vleklém zánětu průdušek a – jak to doporučovali už starověcí lékaři – jako podpůrný lék při léčbě nejrůznějších hnisavých plicních ložisek. Kromě toho výborně dezinfikuje zažívací soustavu. Známe jed no polské rčení, že „působí ve střevech jako karbol“, zvlášť účinně například při nadměrné fermentaci a zahnívání ve střevech (při vleklých průjmech).

„Omlazuje“

Nu, snad nikoli doslova. Rozhodně však zamezuje nebo zpomaluje vývoj degenerativních chorob stařeckého věku, nejen sklerózy. Také se jím však léčí i děti, hlavně ve formě klystýru proti roupům a škrkavkám.

Účinkuje jako antibiotikum.

Česnek má ze všech rostlin nejvíce fytoncidů. Jsou to těkavé látky, které usmrcují živé organismy, jako baktérie, nebo i hmyz.Česnek je nejúčinnější, když ho sníme hned po nasekání nebo rozetření, a ještě ho dobře rozkoušeme. V jiných podobách má pochopitelně rovněž léčivé vlastnosti, ale už ne tak intenzívní.

V německém lékařském měsíčníku z března 1950 doktor J. Klosa uvádí, že česneková silice usmrcuje v zažívacím ústrojí nebezpečné baktérie, kdežto ostatní prospěšné mikroorganismy ponechává nedotčené. A dodává, že 2 g česnekové silice rozpuštěné v 1 litru vody a užívané jako nosní kapky léčí rýmu, chřipku, nachlazení a podobně.

Léčí vysoký krevní tlak.

V Řecku se už doslova po celých tisíc let podává česnek jako lék proti vysokému krevnímu tlaku.

Co všechno česnek obsahuje?

Česnek má latinské pojmenování Allium sativum a glykosid v něm obsažený má název alliin. Ten se vlivem enzymu allinázy štěpí na fruktózu a allicin – prchavou slouče ninu síry s charakteristickým aróma a baktericidními vlastnostmi. Kromě toho je v česneku 10-24,8 % sacharidů, 5,6 % bílkovin, 0,1 % tuku.

Dále je v něm hodně vitamínu A, ovšem pouze v listech, nikoli ve stroužcích. Česnek obsahuje také dosti vitamínu B1, nepatrně B2 a ve 100 g 12-20 mg vitamínu C.

Je velmi bohatý na minerální látky, ve 100 g má například 514 mg draslíku, 11 mg sodíku, 85 mg vápníku, 24 mg hořčíku, 5,4-6,3 mg železa, 16-19 mg fosforu, 70 mg síry.

Kromě toho v malých množstvích jód, mangan, měď, bór, molybden, kobalt a zinek, dále enzymy, látky s hormonálními účinky, a dokonce nepatrně radioaktivního uranu. Je zásadotvorný (+11).