Zelenina: CIBULE

Historie

Dodnes není známo, je-li starší česnek nebo cibule. Před¬pokládá se však, že spíše cibule.

S největší pravděpodobností pochází cibule ze Střední Asie, odněkud z oblasti Indie, Afghánistánu nebo Uzbe¬kistánu, kde ji začali pěstovat asi ve 3. tisíciletí př. Kr., čili přibližně před 5000 lety. Odtamtud se dostala na Dálný východ, do Malé Asie a nakonec do zemí ve Středomoří.

Dobré vlastnosti cibule

Cibuli bylo připisováno mnoho dobrých vlastností. Ne¬vhání jen slzy do očí, ale je i močopudná, takže od pradávna sloužila jako „babský lék“ na choroby ledvin a močového měchýře a po celá staletí takřka jako jediný prostředek proti vodnatelnosti.

Cibulový sirup se už dříve doporučoval při angíně, nachlazení, chrapotu a podobně. Dostávaly ho zvláště děti, protože tento sladký lék rády užívaly. Vrstvy nakrájené cibule se prosypávají cukrem, až pustí šťávu.

Pařížané si po prohýřené noci rádi dopřávají svou proslu¬lou polévku cibulačku, která prý odstraňuje následky nad¬měrného pití účinněji než polský boršč nebo kysané mléko(ale zas ne tak účinně jako šťáva z kysaného zelí).

Syrová cibule se doporučuje také jako zkrášlující prostředek a také se tvrdí, že má výborné účinky na vlasy a zpevňuje nehty.

Cibule skutečně obsahuje hodně síry, křemíku a zinku, a – jak známo – nedostatek těchto prvků vyvolává potíže s vlasy a nehty.

Poněkud neprávem se cibuli připisují ty dobré vlastnosti, kterých má mnohem více česnek. Má totiž příznivý vliv na „mužnost“ a také preventivní i léčebné účinky při zbytnění předstojné žlázy – prostaty, které léčí; zde působí preven¬tivně také zinek.

A cibule i česnek ho obsahují dostatek.

Látky obsažené v cibuli – stejně jako v česneku –zabraňují tvorbě sraženin v cévách (rozpouštějí bílkovinu fibrin) a už vzniklé sraženiny účinně léčí. A nesejde na tom, zda člověk konzumuje tuto zeleninu syrovou, vařenou, pe¬čenou, či dokonce smaženou. Navíc neléčí jen cibule sama, ale i její nadzemní zelené části, tedy i cibulová nať.

Další léčivé vlastnosti

V Indii se od nepaměti pokládala cibule za „potravinu pro zdraví“. Ale teprve v sedmdesátých letech jí věnoval pozor¬nost doktor K. K. Sharma z katedry farmacie a léčiv na uni¬verzitě v Dillí. Především chtěl zjistit, zda skutečně snižuje hladinu cholesterolu v krvi. Podával vybraným dobrovolní¬kům chléb tlustě namazaný máslem (100 g) a potom zjišťoval hladinu cholesterolu v krvi po 2, 4 a 13 hodinách. První sku¬pina dobrovolníků kromě chleba nic nedostávala, zatímco dru¬há skupina dostávala navíc 50 g syrové nebo vařené cibule.

Těm dobrovolníkům, kteří cibuli nedostávali, se hladina cholesterolu v krvi zvýšila po 4 hodinách o 30,6 „bodu“. Druhé skupině, která dostávala syrovou cibuli, se hladina cholesterolu zvýšila o pouhých 9 „bodů“, a po požití vařené cibule jen o 3 „body“.

Zajímavý byli poznatek, že po požití chleba s velkým množstvím másla, a navíc se syrovou cibulí, stoupla hladi¬na cholesterolu v krvi po 2 hodinách o 18 „bodů". Ale již po následujících 2 hodinách klesla o 16 „bodů“ a pozvolna do¬sáhla hodnoty pouze o 2 „body“ vyšší, než jakou vykazovali sledovaní dobrovolníci před jídlem

Z pozorování všech těchto vědců tedy vyplývá, že není důležité, používáme-li syrovou, nebo vařenou cibuli. To te¬dy znamená, že vyšší teplota nezničí v cibuli látku, která snižuje hladinu cholesterolu v krvi a rozpouští fibrin.

Cibuli za syrova je však nutné konzumovat tehdy, jde-li o dezinfekci, o baktericidní působení (fytoncidy). Výborně dezinfikuje ústní dutinu a také zažívací soustavu. Zároveň zlepšuje trávení, ovšem pouze u zdravých lidí, mírní nadměrnou fermentaci a nadýmání, odstraňuje střevní plyna¬tost, pomáhá proti zácpě.

Osoby s „choulostivým" žaludkem nebo játry obvykle nesnášejí dobře syrovou cibuli ani česnek, poněvadž obojí je těžko stravitelné. Vařená, popřípadě dušená ci¬bule, a také tepelně upravený česnek jsou mnohem lépe stravitelné a využitelné, takže je pak mohou jíst všich¬ni. Snadno stravitelné jsou také prolisované cibulové nebo česnekové polévky a vývary.

Co všechno cibule obsahuje?

Není jich zas tolik, ale přece jen 100 g čerstvé cibule obsahuje 5,3 až 12 mg vitamínu C, 30 µg B1, který velmi příznivě působí na nervovou soustavu a paměť, 26 µg vitamínu B2 ,trochu vitamínu PP a rovněž A a E. Množství vitamínů skupiny B velmi stoupá v suše¬né cibuli. 100 g sušené cibule poskytuje 1464 kJ (350 kcal), kdežto 100 g čerstvé cibule asi 138 kJ (33 kcal). Bílkovin je v sušené cibuli 10,2 % a tuku 1 %.

100 g čerstvé cibule obsahuje 1,2 bílkovin, 0,4 g tuku, asi 130 mg draslíku, 10 mg sodíku, 22 mg vápníku, 7 mg hořčí¬ku, 0,3 mg manganu (výborně prospívá vlasům), 1,1 mg železa, 0,1 mg mědi, asi 14 mg fosforu, 65 mg síry. A jen málo druhů tak často konzumované zeleniny má vyšší obsah síry (křen – 248 mg ve 100 g jedlého podílu, čočka až 700 mg, černá ředkev 400 mg). Je zajímavé, že cibule obsa¬huje v 100 g jedlého podílu 2,4 až 13,6 mg zinku a česnek 10 až 18,5 mg, takže obě cibuloviny patří k nejbohatším zdro¬jům tohoto stopového prvku. V cibuli je také trochu jódu, chlóru a křemíku.