Ovoce: CITRONÍKY

Zralé citróny vůbec nemusí být žluté. Stačí, když dosáhnou velikosti, která odpovídá jejich odrůdě, a barva tady nehraje žádnou roli. Leckdo o tom ještě neví a při nákupu požaduje ty „hodně žluté“, nejčastěji uměle přinucené změnit barvu ze zelené na citrónovou žluť.

A proč si tak vážíme citrónů? Nejen pro jejich osvěžující příjemně kyselou chuť a aróma, ale především pro obsah vitamínu C a také vitamínu P.

ČAJ S CITRÓNEM
Používáme-li citrón například do čaje, musíme pamatovat na několik věcí. Tak například kůru, která není vhodná k požívání, musíme odstranit. Opláchnutí nepomůže.

O tom, že kůra citrusových plodů není vhodná k požívání, obvykle informuje tisk, nevysvětluje však už proč.

Můžeme si to ostatně přečíst na bedničkách nebo kartónových krabicích, z kterých se v obchodech ovoce prodává. Obvykle jde o chemické prostředky používané proto, aby se citrusové ovoce během dopravy nebo při skladování nekazilo. Je-li však zabaleno do tenkého papíru nasyceného takovým chemickým prostředkem, jako například difenyl, pak stačí vybalit ovoce z papírku, difenyl během půl hodiny vyvětrá a kůra už je vhodná k požívání. Tento chemický prostředek zabraňuje plesnivění, takže i doma je lepší nechat ovoce při skladování zabalené v papírkách.

Je-li kůra vhodná ke konzumování, bylo by marnotratné ji vyhazovat. Za prvé – dává čaji příjemné aróma, poněvadž aromatické silice jsou nejvíce obsaženy ve vrchní žluté vrstvě kůry. A za druhé- pod touto vrchní vrstvou je právě cenné Albeno neboli bílá část kůry, bohatá na bioflavonoidy, tj. vitamín P.

Ve 100 g citrónové šťávy je obsaženo asi 300 mg vitamínu C, a ve 100 g šťávy s dužninou dokonce 50 mg. Minimální denní dávka vitamínu C pro člověka je 30 mg, kdežto maximální mnohem více (průměrně 70 až 120 mg).

Nesmíme však zapomínat, že při rozčilení, v šoku, při nějakém náhlém intenzívním prožitku ho organismus spotřebuje za den až 3000 mg. Kromě toho, je-li srdce v předinfarktovém stavu, odčerpává všechen vitamín C pro sebe, a organismus trpí jeho nedostatkem, čili vlastně kurdějemi.

Jak známo, dlouhotrvající nedostatek vitamínu C vyvolává nebezpečné onemocnění – kurděje neboli skorbut. Tento vitamín je také antioxidant, to znamená, že patří do skupiny těch látek, jako vitamín E, selen, kobalt, které chrání před takzvanými civilizačními chorobami (nádorová a srdeční onemocnění, špatný krevní oběh, vysoký krevní tlak a podobně). A tak nezapomínejme na náš čaj s citrónem.

Vitamín C (neboli kyselina askorbová) je nesmírně citlivý a nestálý. Styk se železem jej okamžitě ničí. Chceme-li tedy ukrojit plátek citrónu, použijeme plastikový nůž ve tvaru pilky jako na krájení rajčat. Jinak můžeme použít také nůž z nerez oceli.

Zevrubnější výzkumy prokázaly, že citróny uchovávané delší dobu v chladničce ztrácejí nejen vitamín C, ale i P. Snad ne všechen najednou, ale postupně. A čím nižší je teplota, tím rychleji tento proces probíhá. Uchováváme-li tedy citróny v chladničce, pak ve schránce na ovoce na nejnižší polici, kde teplota nikdy neklesá pod 0 °C a obvykle se drží v rozmezí +4 až +6 °C.

Rovněž je známo, že vitamín C ani P nesnášejí vysoké teploty. Značná část se jich zničí například při vaření, a zvlášť rychle tehdy, vaříme-li v odkryté nádobě a k pokrmu má přístup vzduch. Kyslík tyto vitamíny rozkládá, při pokojové teplotě pomalu, ale tím rychleji, jak teplota stoupá.

Co tedy z toho vyplývá? Plátek citrónu dáváme do čaje těsně před tím, než ho začneme pít, to znamená, když čaj už trochu vychladl. Nikdy nesmíme nalévat vařící vodu na plátek citrónu ve sklenici nebo šálku.

To všechno musíme vědět, než někomu podáme čaj s citrónem.

Historie: PŘÍBĚH ADAMA A EVY

Vždy jsme se učili, že jablko utržené ze stromu poznán bylo příčinou vyhnání Adama a Evy z ráje. Ovšem jedu, z francouzských pověstí praví, že přitom nešlo o jablko, ale o citrón. Pravda je, že se vědci dosud neshodli na pravlast citrusového ovoce. Jedni tvrdí, že citrusy pocházejí z Indie podle druhých je jejich vlastí Čína, a další vědci se domnívají že jsou to tropické a subtropické oblasti jihovýchodní Asie.

Je zajímavé, že téměř do 4. století po Kr. nevěděli Římané o citrusových rostlinách, a přitom jich v Palestině rostli celé háje. Když pozdější kardinál Iacopo de Vitriaco (zemřel v Římě roku 1240) líčil po návratu ze Svaté země rostliny v Evropě neznámé, zmínil se rovněž o citrónech a ,,rajském jablku“ - nejspíše plodu pompelu neboli grapefruitu, jen pocházel z Malajsie a do Palestiny se dostal asi ve 12. století. Ve 13. století byly citrusové stromy přivezeny do Itálie. A tak putování těchto rostlin vypadá asi následovně: Indie, Persie Sýrie, Palestina a Itálie. A když citroníky v Itálii zdomácněly rozšířily se postupně po celém pobřeží Středozemního moři a později také v jižních oblastech Severní a Střední Ameriky.

Když Adam a Eva odešli z ráje s nešťastným citrónem v ruce, hledali pro něj místo podobné „ráji“ a našli jen pobřeží Středozemního moře, na území dnešního Libanonu. Tam Eva zasadila do země jadérka z citrónu a řekla „Kéž rostete, rozvíjíte se a rozmnožujete se! Ó nebeské plody! Tady je pro vás vhodná zahrada.“

Několik dobrých vlastností navíc

Tento „nebeský plod“ obsahuje ve své šťávě nejen vitamíny C a P, ale i trochu bílkovin, tuku, draslíku a hořčíku nepatrně sodíku, poměrně dost vápníku (15 mg ve 100g šťávy), něco málo železa (0,1 mg ve 100 g šťávy), fosforu a vitamínů B1 a PP.

Kromě toho obsahuje hodně fytonodu, které ničí mikroorganismy, takže si citrónovou šťávou vytíráme krk při angíně nebo potíráme dásně. Citrónová jádra, která jsou velmi hořká, se dříve předepisovala jako prostředek proti střevním cizopasníkům, a rovněž při horečce.

Mnohé druhy ovoce se značným obsahem cukrů jsou pro diabetiky nevhodné, mohou však konzumovat citróny, a dokonce se jim doporučují. A doporučují se nejen při kurdějích a nachlazení, ale například také při různých formách revmatismu, obezitě, některých jaterních chorobách, asterioskleróze, dokonce preventivně proti nádorovým onemocněním a jako „citrónová kúra“ rovněž ženám v přechodu.