Rostlinná zrna: OVESNÉ VLOČKY

Z ovsa lze produkovat ovesné kroupy, kterým se kdysi říkalo roubenina, a drť, ale nejznámějším výrobkem jsou ovesné vločky, a to obyčejné (získávané obvykle z vyluštěného zrna) a výběrové, nazývané také „horské“, vyráběné z drceného ovsa.

Co všechno ovesné vločky obsahují?

100 g syrových ovesných vloček poskytuje 1632 kJ (390 kcal), po uvaření však už jen 247,08 kJ (60 kcal).

Ovesné vločky jsou lehké, takže stogramová porce je velká. 100 g syrových ovesných vloček obsahuje kromě toho asi 12 g bílkovin, kdežto 100 g vařených – 2,8 g bílkovin. Tuku je v syrových vločkách 7,2 g, ve vařených – asi 0,5 g. Syrové vločky mají 10 %, nanejvýš 12 % vody, vařené – asi 85 %. Syrové vločky neobsahují sůl, sodíku jen asi 4 mg, ale až 350 mg draslíku, 54 mg vápníku (vařené – 1 mg), 129 mg hořčíku (vařené takřka žádný), 3,9 mg železa (vařené –0,6 mg), 0,5 mg mědi (ve vařených vločkách měď chybí), 5 mg manganu (ve vařených vločkách mangan chybí), 410 mg oxidů síry (ve vařených vločkách chybějí), 433 mg oxidů fosforu (ve vařených vločkách – 130 mg). Vařené ovesné vločky neobsahují takřka žádné vitamíny, kdežto syrové vločky mají 0,462 mg vitamínu B1, 0,151 mg B2, 0,87 mg vitamínu PP a skoro 2 mg vitamínu E (ve vařených vločkách chybí). A ještě je tady dnes tak cenná vláknina! Ve 100 g syrových vloček je jí 1,9 g, kdežto ve vařených pouze 0,2 g.

Podotýkám, že ovesné vločky obsahují také značné množství zinku (více než 3 mg ve 100 g vloček), například dvakrát tolik co jablka a hrušky; zinek je v potravinách vůbec dosti vzácný. Z dalších stopových prvků najdeme v syrových ovesných vločkách mimo jiné molybden, bór, jód a kobalt, takže koně mají po ovsu krásnou, lesklou srst, a my – vlasy.

Tak jako všechno, má i oves své záporné stránky. Je totiž kyselinotvorný (-10), poněvadž obsahuje kyselinu šťavelovou. A tato kyselina snadno vytváří s vápníkem v našem organismu nerozpustné šťavelany, které jsou z organismu vylučovány, nebo se někdy usazují v kloubech a „bodají“, popřípadě vyvolávají žaludeční potíže. V ovesných vločkách sice není této kyseliny mnoho (ve vařených vůbec chybí), a kromě toho se šťavelany vápníku nehromadí v každém organismu. Ostatně nejlépe je zapíjet ovesnou kaši mlékem. (Nejbohatší na kyselinu šťavelovou jsou sušené fíky, šťovík, špenát, reveň.)

Osoby, které trpí překyselením žaludku, se musí vyhýbat kyselinotvorným potravinám, nebo je neutralizovat potravinami zásadotvornými.