Zelenina: PAPRIKA

Paprika (Capsicum annuum) patří do čeledi lilkovitých. A tak, jako si člověk zvykl na chuť ostatních druhů zeleniny z této čeledi, oblíbil si i papriku. A když si náš chuťových smysl na ni zvykne, „zamilujeme“ si ji stejně jako rajčata nebo brambory. A vyplatí se nám to!

Historie

Paprika nepochází z Bulharska nebo Rumunska, jako ta naše dnešní v obchodech, ale přivezl ji do Evropy z ostrova Haiti v roce 1943 Kryštof Kolumbus. Semena si dlouho uchovávají klíčivost, snadno je také roznášejí ptáci i jiná zvířata a lidé, a tak se paprika rychle rozšířila. Orientální kuchyně si tuto zeleninu pro její pálivou chuť hned oblíbila a paprika v teplých končinách rychle zdomácněla. Vždyť přece pochází z tropů.

Za pravlast papriky se tedy považuje Střední Amerika, zvláště Mexiko, a tropické oblasti Jižní Ameriky. Kromě jednoleté rostliny je známa ještě spousta odrůd. Paprika je totiž měnivá…Pozdější doby ukázaly, že jen takzvaných sladkých odrůd je nepřeberné množství. Liší se barvou – od zelené, přes žlutou, červenou až po malinově rudou. Lisí se tvarem – bývají kulaté, podlouhlé, hladké, hranaté a podobně. Liší se velikostí – od drobounkých jako čárka až po velké, řekněme jako pořádné jablko. Ty maličké jsou obvykle čertovsky pálivé.

Jak dobře víme, Evropské prostředí paprice svědčí. V posledních desetiletích nás Bulharsko, Maďarsko a Rumunsko bohatě zásobují jejími sladkými odrůdami. Celý Balkánský poloostrov přijal papriku za svou, a třeba v Maďarsku a Bulharsku se stala národní pochutinou.

Ovšem opravdovou kariéru udělala paprika celkem nedávno. Na začátku 19. století byla vyšlechtěna spousta sladkých odrůd, které se staly výborným artiklem mezinárodního obchodu. Tyto odrůdy pěstuje a vyváží Španělsko, Portugalsko, Maďarsko, Bulharsko, Turecko, Mexiko, Chile, Kanada a Spojené státy.

Co všechno papriky obsahují?

Paprikové lusky obsahují celou abecedu vitamínů a k tomu četné minerální látky. Mimořádně bohatá je na vitamín C. Vždyť právě z Maďarské papriky získal poprvé na světě v letech 1927-1932 už mnohokrát uváděný profesor Szent-Gyorgyi kyselinu askorbovou (vitamin C). Paprika použitá k těmto výzkumům obsahovala ve 100g průměrně 200mg této látky. Množství vitamínu C může být v paprice rozdílné, a to 100 až více než 200mg ve 100g jedlého podílu. A hlavně paprika neobsahuje enzym askorbinázu, takže vitamín C se nerozkládá tak snadno, jako v jiné zelenině či ovoci.

Tak například: Můžeme připravit plněnou papriku, několikrát ji ohřívat a vitamínu C takřka neubývá. „Paprikové poklady“ se neomezují pouze na cenný vitamin C, ale jako obvykle je provází, a to ve velkém množství, vitamín P. A právě tento vitamín P neboli rutin (či citrín) chrání před předčasným kornatěním cév, zpevňuje jejich stěny a mimo jiné i nemocné žíly v konečníku, tj. hemeroidy. Není tedy divu, že paprika při cévních chorobách tohoto typu doporučuje lidové léčitelství a nyní i oficiální medicína.

Ve 100g papriky je pouhých 113kJ (27kcal), ale zároveň hodně vitamínu A, takřka všechny vitamíny skupiny B a vitamín E. Kromě toho četné minerální látky: vápník, draslík, hořčík, fosfor, síra, železo, mangan, měď. Paprika je zásadotvorná (+2) a obsahuje 1,2% bílkovin.