Rostlinná zrna: SLUNEČNICE

Historie:

Slunečnice se stala nedílnou součástí venkovské krajiny, takže máme dojem, že zde roste odpradávna. Tato bujná rostlina, která leckdy dorůstá notí olejnaté odrůdy. A ty se velmi rozšířily na území někdejšího Sovětského svazu. Ještě před druhou světovou válkou dovážely jižní státy Severní Ameriky jako setbu semena slunečnice neobyčejně hodnotné odrůdy Mamont rossijskij (Gigant ruský), pocházející z úrodných černozemí Ukrajiny.

Co všechno slunečnicová semínka obsahují?

Co je tedy v slunečnici tak hodnotného? Její semena obsahují asi 24 % bílkovin s cennými aminokyselinami. V bílkovinách ostatních rostlin obvykle chybějí 2, 3 i více aminokyselin, nebo jsou obsaženy jen v nepatrném množství. Slunečnice má nízký obsah jedině lysinu.

Obsah oleje v semenech kolísá, závisí totiž nejen na odrůdě, ale i na okolním prostředí. Celé semeno poskytuje 20-38 % oleje, odstraníme-li však slupku, připadá na jadérko 50-55 % oleje. Čím dál na jih (ovšem jen po určitou hranici, poněvadž slunečnice nemá ráda příliš horké pod nebí), tím je obsah oleje vyšší. Slunce je štědré. Tak například v okolí Moskvy bylo zjištěno 43 % oleje v semenech, kdežto kolem Charkova 55 % oleje. Směrem na sever potravinářská hodnota oleje klesá, zato se zvyšuje technická hodnota.

Popel ze slunečnicových lodyh má vysoký obsah draslíku (dokonce až 35%), takže se z něj leckdy draslík vyrábí. Kolchozy v Krasnodarské oblasti dodávají tento popel průmyslovým podnikům.

Zvláštní úloha vitamínu F

Lidský organismus dovede vytvářet mnoho různých mastných kyselin, ale ne všechny. Z nenasycených mastných kyselin vznikají sloučeniny pouze s jednou dvojnou vazbou . Kyseliny se dvěma dvojnými vazbami, jako například kyselina linolová, nebo se třemi dvojnými vazbami, jako kyselina linolenová, musí být dodávány v potravě, poněvadž je náš organismus nevytváří.

Kdysi tyto nezbytné nenasycené mastné kyseliny dostaly název vitamín F, poněvadž jako většina vitamínů musí být dodávány organismu v potravě a jsou nám právě tak nezbytné k životu. Věda od tohoto pojmenování později upustila, ale v praxi se ještě leckdy používá (máme například pleťový krém s vitamínem F). Nuže obě výše uvedené mastné kyseliny jsou v slunečnicových semenech a také v slunečnicovém oleji, který obsahuje zvlášť hodně hodnotné kyseliny linolenové.

Nezbytné nenasycené mastné kyseliny se ve velkém množství vyskytují rovněž v olivovém, sójovém, bavlníkovém, lněném, arašídovém oleji a v dalších rostlinách. Mají velký význam pro organismus, takže v tucích spotřebovaných za den mají připadat dva díly nenasycených mastných kyselin na jeden díl nasycených mastných kyselin. Stručně a jasně řečeno – máme tedy konzumovat dvakrát tolik rostlinných olejů co živočišných tuků (máslo, sádlo a podobně). Ale ani spotřebu rostlinných olejů nesmíme přehánět, měly by tvořit nanejvýš jednu třetinu energetické hodnoty celodenní stravy. 100 g slunečnicových semínek obsahuje 1,1 mg vitamínu F; přitom nejnižší denní dávka tohoto vitamínu pro člověka činí 2 mg.

Další vitamíny a minerální látky

Čím více konzumujeme rostlinné oleje, tím více potřebujeme vitamín E neboli tokoferol. Slunečnicová semínka jsou na vitamín E velmi bohatá (ve 100 g semínek je ho obsaženo asi 30 mg). Z dalších vitamínů rozpustných v tucích obsahují semínka vitamíny A a D, kromě toho značné množství vitamínů skupiny B (B1, B2, B3, B6, kyselinu pantotenovou a další).

Rovněž mají celou škálu minerálních látek, jako vápník, železo, zinek a draslík. Železa je v nich dvakrát tolik co v rozinkách, které jsou přece výborným zdrojem tohoto prvku (100 g rozinek – 3,3 mg železa, kdežto 100 g slunečnicových semínek – 6,44 mg).

O draslíku se hezky říká, že je pro člověka tím, co voda pro řezané květiny, které bez ní vadnou. A my zas,,uvadáme“ bez draslíku. „Uvadají“ naše svaly spolu se srdečním svalem, a také nervy. Prvním příznakem nedostatku draslíku je ochablost svalů, které – jak říkají kosmetičky –začínají „hadrovatět“. Nedostatkem tohoto prvku trpí spousta starších osob.

Nadměrné vylučování draslíku může mít různé příčiny; bývá to například alkohol, stres, přemíra kuchyňské soli, některé léky (například na bázi kortizonů) a také průjmy. Jsou-li lékaři nuceni podávat pacientům prostředky vyvolávající průjmy nebo odvodnění, pak jim obvykle předepisují k užívání rovněž draslík, a také leckdy doporučují konzumovat pomeranče a banány. Ve 100 g malých slunečnicových semínek je však skoro 100 mg (přesněji řečeno 97 až 98 mg) draslíku, zatímco ve 100 g pomerančů je ho 8,7 mg a ve 100 g banánů asi 23 mg.

Ve slunečnicových semínkách je rovněž hodně zinku, ovšem více ho obsahují dýňová semínka.

Pár poznatků o vitamínu B6

Slunečnicová semínka patří k nejbohatším zdrojům vitamínu B6.

Ve 100 g syrových semínek je 1250 mg tohoto vitamínu. Dokonce i pšeničné klíčky, považované za jeden z nejbohatších zdrojů pyridoxinu neboli vitamínu B6, ho mají méně, a to 150 mg ve 100 g klíčků.

Děvčata si před menstruací často stěžují na charakteristickou vyrážku – jakýsi druh akné. Jak prokázaly výzkumy, v 72 % případů lze vitamínem B6 (v dávce 50 mg) podávaným před menstruací a v jejím průběhu tento nepěkný kožní defekt odstranit. Stačí tedy denně konzumovat hrstičku slunečnicových semínek.

Australští lékaři tvrdí, že vitamín B6 může působit preventivně a bránit vzniku cukrovky.

Člověk také někdy nedokáže zhubnout jen proto, že trpí nedostatkem vitamínu B6. Ten totiž pomáhá spalovat sacharidy a tuky a leckdy je potřebný ve velkých dávkách.

Pyridoxin rovněž často tiší „pekelnou“ bolest v rameni, nebo silné bolesti v kolenou, nohou či prstech. Ty jsou považovány za revmatické bolesti, po léčbě vitamínem B6 však beze stopy mizí. Nemusíme užívat tabletky, prostě stačí konzumovat slunečnicová semínka.